Zpět na úvodní stránku






MP3

Formát který to prakticky všechno začal. I přes svou relativní zastaralost se stále těší zdaleka největší oblibě u uživatelů a podpoře u výrobců.

MP3 formát začal vznikat v roce 1987 ve Fraunhoferově institutu v Německu a o jeho vývoj se nejvíce zasloužil vědec Karlheinz Brandenburg, který je současně i spoludržitelem patentu. Spoluprací s University of Erlangen se rozhodl vytvořit kódovací schémata zvuku pro budoucí využití v digitálních telekomunikačních a rozhlasových službách (Eureka 147, DAB radio). Celé snažení vyvrcholilo jeho uvedením v roce 1991 v podobě kompresního schématu Layer 3, který byl o rok později schválen jako ISO standard v rámci MPEG-1 a poté i MPEG-2. Předchůdci nejvýkonnějšího schématu Layer 3 byly Layer 2 a Layer 1 s nižší efektivitou komprese zvuku a tedy nižším kompresním poměrem.

Další předností MP3 jsou tzv. ID3Tagy. Jedná se o popisky, které mohou obsahovat data o názvu skladby, autorovi, albu, žánru, etc. Valná většina přehrávačů umí tyto tagy číst, a vám tak stačí letmý pohled, abyste se dozvěděli co že vám to aktuálně buší do uší. Koncept tagů převzala i většina ostatních formátů. Navíc je možnost po nagrabování (viz níže) CD do MP3, nechat tagy automaticky vyplnit daty z databáze freeDB.org.

Existují i další vývojové větvě formátu:

Jak si vytvořit MP3ku

K vyrobení kvalitní MP3ky protřebujeme dva programy – grabber a enkodér. Grabber je program, který zkopíruje audiostopy z CD na harddisk (audiostopy jsou potom uloženy jako WAV soubory). Při grabování nedochází ke ztrátě kvality (jde o převod 1:1), ale při obyčejném nahrávání z CDčka se digitální signál z CD-ROMky převede na analogový, 'obohatí' se šumem a zpětně se digitalizuje zvukovou kartou. Takže kvalitní MP3ky mohou vzniknout jen nagrabováním z CD. Pro tento účel doporučuji WinDAC32 nebo AudioGrabber, který v synchronizačním modu přinutí i mechaniku, která neví kde jí hlava stojí, grabovat bez lupání ve výsledném WAVu. Lupání je způsobeno nepřesnosí nastavení čtecí pozice a projevuje se jen u méně kvalitních CD-ROMek. Když vám ale mechanika negrabuje, pak ji k tomu prostě nepřinutíte (asi jste moc šetřili). Podrobnější popis fungování grabovacích programů najdete v sekci software/utility. Po prvním dějství přichází druhé, časově značně náročnější. Nagrabovaný WAV převedeme vhodným enkodérem do MP3. Jestliže jste hudební fanda se slušnou aparaturou nebo nesnesete pocit, že by se MP3 mohla výrazněji lišit od originálu, pak doporučuji volit při kódování nagrabovaného WAVu bitraty okolo 160,192,256kbit/s. V každém případě platí: čím větší bitrate, tím vyšší kvalita. Při 256kbit/s nemá ani odborník šanci sluchem rozeznat originál od MP3ky. Obecně je vhodné nastavit joint stereo vždy, když kódujete při bitrate nižší než 192kbit/s. Když chcete hudbu poslouchat jen jako hudební kulisu nebo preferujete malou velikost MP3ky, pak volte 128kbit/s. Nižší bitrate než 128kbit/s není vhodné volit. Pokud ale nahráváte z externího zdroje (např. z kazety) a máte pocit, že nižší bitrate pro váš účel stačí, potom (podle kvality originálu) volte 96 nebo 112kbit/s, ale vždy joint stereo. Při nahrávání například z věže zvolte vhodně výstupní intenzitu zvuku, aby nebyl přebuzený nebo naopak neslyšitelný. Šum a křupání lze v některých případech odstranit například Cool Editem, ale tyto programy používejte opravdu jen v největší nouzi. Vždy kódujte do MPEG 1 Layer III formátu při vzorkovací frekvenci 44100 a zapněte v encoderu high quality – déle to trvá ale výsledek stojí za to.